jaký je přístup ke zdravotní péči zaměřený na člověka?
přístup ke zdravotní péči zaměřený na člověka je způsob organizace a poskytování služeb, které staví „osobu“ do centra plánování a rozhodování; respektuje individuální přesvědčení a hodnoty a nevytváří předpoklady o lidech, než pochopí jejich životní kontext a to, co je pro ně důležité.
přístup zaměřený na člověka respektuje všechny osoby – mám na mysli, že „péče zaměřená na člověka“ se zaměřuje na kvalitu péče, kterou pacienti/uživatelé služeb/rodiny/partneři péče atd., a to je samozřejmě zaměření na hodnocení účinnosti pečovatelských služeb.
přístup zaměřený na člověka však považuje účinnost péče zaměřené na člověka vedle důležitosti, která se děje v kultuře zaměřené na člověka, tj. kultuře, která respektuje potřeby těch, kteří péči poskytují, a jejich hodnotu jako osoby.
příliš dlouho se zaměřuje na uživatele služeb, aniž by se současně zaměřoval na zaměstnance-zaměření na jednoho na úkor druhého je zásadně chybné, jak je ukázáno v případech, jako je dotaz Mid-Staffordshire a další.
Jak důležitý je soucit ve zdravotnictví?
je těžké si představit zdravotní péči bez zaměření na soucit, ale samozřejmě jsme si všichni vědomi situací péče, které zřejmě postrádají soucit.
je těžké si představit zdravotní péči bez zaměření na soucit, ale samozřejmě jsme si všichni vědomi situací péče, které zřejmě postrádají soucit. Neměli bychom však objektivizovat soucit způsobem, který by ho nějak privilegoval nad jinými hodnotami, jako je důstojnost, respekt, laskavost a láska.
tyto zásady jsou stejně důležité pro soucit a všechny z nich jsou nezbytné, aby péče byla zaměřena na člověka. Mám však obavy v těchto dnech, kdy se zdá, že soucit je používán jako „catch-all“ pro všechno, co je dobrá péče-téměř náhrada za jiné zásady(jako je důstojnost).
přístup zaměřený na člověka má ve svém jádru soucit. Zaměřuje se na kultivaci kultury péče, která se snaží vytvořit co nejvíce štěstí pro každého. Zvýšené štěstí vede ke zvýšení pohody. Kultura zaměřená na člověka zvyšuje pohodu každého.
liší se to u pacientů s demencí ve srovnání s ostatními?
ne absolutně ne! Často se mě týká, že nějak vnímáme péči zaměřenou na člověka v kontextu péče o demenci jako nějak odlišnou od jiných typů poskytování péče. Samozřejmě je to jiné v tom, že lidé žijící s demencí mají zvláštní potřeby péče vyplývající z účinků demence na jejich život, a to vyžaduje péči, která má být poskytována zejména způsoby, jak tyto potřeby uspokojit.
nicméně základní principy orientace na člověka stále platí-navrhnout jinak by znamenalo, že lidé žijící s demencí jsou jiný druh člověka – to by bylo nebezpečné prohlášení a mohlo by to negativně ovlivnit životy lidí žijících s demencí.
jak demence postupuje, lidé se stávají zranitelnějšími. Někdy však zaměňujeme tuto rostoucí zranitelnost s „zmenšováním“ osobnosti, jinými slovy, stáváme se menší osobou v očích druhých.
pak upravujeme naše významy klíčových principů péče (jako je soucit), spíše než přizpůsobujeme aplikaci těchto principů způsobem, jakým pracujeme a spolupracujeme s lidmi. Právě tato úprava vyžaduje velkou dovednost efektivně pracovat s lidmi žijícími s demencí a jejich rodinami/partnery péče a potřebuje pečovatelské pracovníky, kteří mají znalosti a dovednosti v péči o demenci.
jaký byl největší pokrok v oblasti Alzheimerovy zdravotní péče během vaší kariéry?
Navrhoval bych, že největší pokrok byl v „vidění osoby za nemocí“.
i když došlo k obrovskému pokroku v lékařském řízení a léčbě lidí žijících s demencí, které umožnily lidem mnohem lepší kvalitu života, Navrhoval bych, že největší pokrok byl v „vidění osoby za nemocí“.
když jsem v roce 1980 začínal jako zdravotní sestra v oblasti duševního zdraví a pracoval v „dlouhodobé psychogeriatrii“, jak bylo tehdy známo, míra dehumanizace, kterou lidé žijící s demencí a zaměstnanci, kteří pracovali v těchto místech, zažili v té době, je nyní nepředstavitelná.
takové kultury do značné míry zmizely a uznání lidí žijících s demencí jako „osob“ je samozřejmostí. S tímto uznáním a posunem hodnot přišla celá řada vývoje v léčbě symptomů (jako je bolest, inkontinence a spánek), povolání, komunikace a angažovanost, jakož i v postupujících strategiích, které pomáhají člověku vyrovnat se s měnícími se úrovněmi orientace, poznávání a funkce paměti.
všechny tyto pokroky umožnily lidem žijícím s demencí, jejich rodinám a partnerům v péči mít lepší kvalitu života. Stále je třeba udělat obrovské množství práce, abychom neustále prosazovali celou řadu praktik (jako je péče v akutních nemocnicích a paliativní péče a péče na konci života) a nikdy si nemůžeme dovolit být spokojeni.
proč ne vzít náš kvíz zjistit, jestli víte, že vaše skutečnost z beletrie, pokud jde o Alzheimerovu chorobu.